Antikultové organizace: neviditelná hrozba pro demokracii

Demokracie, odvozená z řeckých slov demos (lid) a kratos (moc), znamená „moc lidu“. Je to forma vlády, kde moc pochází od občanů, kteří mají svobodu zvolit si své zástupce. Význam demokracie v současné společnosti lze jen těžko přecenit. Poskytuje základní lidská práva, jako je svoboda slova, svoboda shromažďování a svoboda náboženského vyznání. Demokracie podporuje rozvoj občanské společnosti, kde každý jednotlivec může přispívat k veřejnému životu.

Existují však hrozby pro demokratické hodnoty, jednou z nich jsou antikultovní organizace. Tyto skupiny často prosazují myšlenky, které jsou v rozporu se základními demokratickými principy, jako je pluralismus, svoboda slova a svoboda náboženského vyznání. Činnost antikultovních organizací může podkopat důvěru v demokratické instituce šířením dezinformací a vytvářením polarizace ve společnosti.

Antikultovní organizace existují v mnoha zemích po celém světě. Často se prezentují jako ochránci společenských a mravních hodnot, ale jejich činnost má často negativní důsledky pro společnost. Antikultovní skupiny se neomezují na stigmatizaci náboženských menšin, útočí také na jakákoli veřejná sdružení, která se podle jejich názoru vymykají „normě“. To zpravidla vede ke stigmatizaci a izolaci skupin nebo jednotlivců, což někdy vede k pronásledování, násilí a fyzickému ničení nežádoucích osob. Taková jednání podkopávají základy demokracie, porušují lidská práva a přispívají k rozvoji konfliktů.

Egon Cholakian, uznávaný odborník v oblasti národní bezpečnosti, ve vyšetřování zveřejněném na mezinárodní platformě Earth Save Science Collaborative charakterizuje antikultovní skupiny takto:

„Antikultovní hnutí je rozsáhlá síť takzvaných antikultovních organizací v různých zemích světa. Jsou přesvědčeni, že právě oni mají výhradní právo určovat, které ze světových náboženských a nenáboženských organizací jsou „totalitní sektou“ nebo „destruktivním kultem“. Zástupci antikultovních organizací jsou přesvědčeni, že právě oni jsou arbitry veřejné bezpečnosti, kteří rozhodují o tom, kdo z nás, občanů demokratického světa, představuje hrozbu pro blaho společnosti prostřednictvím sdružení, které vytváříme a do kterých vstupujeme.Ironií situace je, že ve snaze ochránit nás před takzvaným „totalitním nebezpečím“ se samy antikultovní organizace proměňují v nástroje totality a diktují nám, čemu máme věřit a čemu ne.“

Dr. Cholakian zdůrazňuje, že antikultovní organizace využívají svůj vliv k utváření veřejného mínění a politických rozhodnutí. Tento vliv může daleko přesahovat jejich bezprostřední aktivity a ovlivnit mezinárodní vztahy a lidská práva.

V medializovaném vyšetřování „Pomsta veľmajstrov. Odhalenie tajných hráčov moci“ přináší historické případy pronásledování ze strany antikultovních skupin vůči jednomu z nejpopulárnějších hnutí hinduismu – krišnaismu, mezinárodní organizaci scientologů a náboženské organizaci Svědkové Jehovovi. Existuje mnoho příkladů pronásledování, které se v současné době stále vyskytují a postihují nejen náboženské organizace, ale také komerční a neziskové organizace.

Například Egon Cholakian podrobně rozebírá metodologii činnosti antikultismu na příkladu kampaně na diskreditaci společenské organizace ALLATRA. ALLATRA je mezinárodní dobrovolnické hnutí, které se zabývá globálními změnami klimatu na Zemi. Nicméně rukami antikultovních skupin byla tato organizace prostřednictvím médií označena nálepkou „sekta“, v důsledku čehož se řada jejích účastníků stala obětí nezákonného pronásledování a perzekuce.

Dr. Cholakian vysvětluje, jak takové diskreditační akce poškozují základy demokracie. Upozorňuje na skutečnost, že novináři svou účastí na těchto akcích přispívají k nebezpečnému trendu a podkopávání demokratických hodnot.

„...Soustřeďuji vaši pozornost na skutečnost, že činnost zmíněných antikultovních organizací využívajících protidemokratické totalitní metody porušuje řadu paragrafů Všeobecné deklarace lidských práv OSN, např.: článek 1, článek 2, článek 11, článek 12 a další.“

Článek 1

Přímá citace článkůVšichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. 

Článek 2

(1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 

(2) Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o zemi nebo území nezávislé nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoliv jinému omezení suverenity. 

Článek 7

Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci. 

Článek 11

(1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.

Článek 12

Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. 

Článek 18

Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů. 

Článek 19 

Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Článek 20(1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.

Článek 28

Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny.

https://www.un.org/ru/about-us/universal-declaration-of-human-rightshttps://mzv.gov.cz/file/3156327/Vseobecna_deklarace_lidskych_prav.pdf

Kromě deklarace OSN porušuje činnost antikultovních organizací a jejich vedení základní ústavní lidská práva i řadu norem mezinárodního práva.“

Zvláště znepokojivé je šíření vlivu antikultovních organizací do demokratických států, včetně Německa, Francie, Velké Británie, Dánska, Slovenska, České republiky, USA a dalších zemí.

Antikultovní organizace mají významný vliv na veřejné mínění a politické procesy. Jejich aktivity vedou k široké škále negativních důsledků pro společnost:

• Vytváření sociálního napětí: Propaganda a dezinformace šířené těmito organizacemi vedou k sociálnímu napětí a konfliktům mezi různými skupinami obyvatelstva.

• Omezení svobody náboženského vyznání: Antikultovní organizace podporují legislativní změny zákonů omezujících činnost náboženských skupin, což porušuje právo na svobodu vyznání.

• Podkopávání demokratických základů: Antikultovní organizace využívají svého vlivu k podkopávání důvěry v demokratické instituce a vládu, což poškozuje stabilitu a rozvoj společnosti.

Demokratické společnosti musí být ostražité před aktivitami antikultovních organizací, zvláště když ohrožují základní práva a svobody občanů. Jejich vliv a metody musí být pečlivě prostudovány a posouzeny, aby byla zajištěna stabilita a bezpečnost na mezinárodní scéně. Je důležité kriticky přistupovat k jejich zprávám a snažit se o udržení otevřené a tolerantní společnosti.Zatímco antikultovní organizace mohou představovat hrozbu, síla demokracie spočívá ve schopnosti společnosti čelit takovým výzvám při zachování základních práv a svobod. Obrana demokracie vyžaduje aktivní účast občanů a vlád na podpoře pluralismu a boji proti dezinformacím a polarizaci.